Přeshraniční přemístění sídla do České republiky v novém světle

Přestože od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku uplynulo již přes tři roky, skýtá tato právní úprava ještě celou řadu nevyjasněných otázek. Jednou z nich je i ta, zda je možné, aby do České republiky přemisťovaly sídlo právnické osoby i z nečlenských zemí Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru. V této problematice se však postupně dělá jasno.

 

Za doby účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, panovala situace, kdy právní řád nepřipouštěl, aby do České republiky přemisťovala sídlo jiná zahraniční právnická osoba než ta, která splňuje definici dle §59b odst. 3 ve spojení s §3 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev („zákon o přeměnách“). Takovou právnickou osobou je ta, která se řídí právem členského státu Evropské unie („EU“) či jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor („EHP“), nebo která má v takovém státě sídlo, skutečné sídlo nebo hlavní provozovnu. Obchodní zákoník totiž odkazoval na úpravu zákona o přeměnách jako na výhradní lex specialis. S příchodem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („NOZ“) však nastává situace, kdy jsou mantinely EU a EHP díky znění nového §138 NOZ vymazány, a úprava tak dává prostor pro širší pojetí zahraničních právnických osob bez teritoriálního omezení, které jsou oprávněné k přemístění sídla do České republiky.


Absence speciální úpravy ve vztahu k zemím se sídlem mimo EU a EHP dle našeho názoru dává prostor pro subsidiární užití úpravy NOZ, neboť §1 odst. 3 zákona o přeměnách stanoví, že nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení zákona o přeměnách, řídí se ustanoveními zákona, který upravuje právní poměry obchodních společností a družstev, a ustanoveními NOZ o přeměně právnických osob nebo o přemístění sídla.
Přesto však znění právní úpravy neposkytuje jasnou odpověď na to, zda zákonodárce měl skutečně v úmyslu zmiňované mantinely vymazat, anebo zda se jedná z jeho strany o pouhé opomenutí. Odborná veřejnost se v tomto směru názorově rozchází a nezbývá než počkat na judikaturu, která k této otázce postupně vznikne.

Díky našemu přesvědčení, že takové přeshraniční přemístění sídla dle současného znění českého právního řádu možné je, máme možnost nastínit případ, kdy se nám úspěšně podařilo přemístit sídlo společnosti pocházející ze země mimo EU a EHP, a to konkrétně ze Švýcarska.


Z výše uvedených důvodů jsme v realizaci přeshraničního přemístění sídla postupovali podle režimu NOZ, který na něj zároveň klade mírnější požadavky než režim zákona o přeměnách. Nicméně z procesní opatrnosti a absence speciální právní úpravy pro takové případy jsme analogicky následovali i ustanovení, jejichž splnění vyžaduje pro přeshraniční přemístění sídla zákon o přeměnách v §384a a následujících.


V našem případě rozhodla o přeshraničním přemístění sídla valná hromada ve Švýcarsku, o čemž byl pořízen notářský zápis, jehož přílohou byl projekt přeshraničního přemístění sídla společně s novým zněním stanov. V rámci projektu přeshraničního přemístění sídla jsme vyhotovili i projekt změny právní formy, která je s takovým přemístěním současně spojena. Vnitřní právní poměry právnické osoby se po přemístění sídla do tuzemska totiž musí řídit českým právním řádem. V souvislosti s procesem přemístění sídla do zahraničí bylo také potřeba provést tři výzvy případným věřitelům k přihlášení jejich pohledávek za společností, a to dvou měsíců od takové výzvy. Vzhledem k přeměně na českou akciovou společnost, bylo z našeho pohledu další stěžejní povinností ocenit jmění společnosti posudkem znalce, a to ke dni, k němuž byl vyhotoven projekt změny právní formy. Účelem bylo ujištění, že jmění přemisťované společnosti dosahuje alespoň výše odpovídající základnímu kapitálu společnosti po přeshraničním přemístění jejího sídla. K tomuto kroku jsme nechali jmenovat znalce soudem v České republice.


Nezbytnou povinností bylo především splnit požadavky kladené v §138 NOZ, a to zejména:

1) dokázat, že švýcarská právní úprava připouští přemístění sídla švýcarské společnosti do zahraničí, dále

2) prokázat, že se nejedná o právnickou osobu zakázanou dle §145 NOZ a v neposlední řadě

3) doložit rozhodnutí statutárního orgánu o tom, jakou právní formu české právnické společnosti zvolila, a doložit zakladatelské právní jednání účinné od zápisu společnosti v českém obchodním rejstříku.


V našem konkrétním případě přeshraničního přemístění švýcarské společnosti se objevily ještě další specifické požadavky, a to zejména potvrzení kantonální správní rady ohledně vlastnictví nemovitých věcí. Ve Švýcarsku totiž platí zákon upravující nabývání nemovitostí cizinci, který mimo jiné požaduje, aby v momentě přemisťování sídla švýcarské společnosti do zahraničí nevlastnila taková společnost ve Švýcarsku žádné nemovitosti. Je proto třeba mít na paměti, že vedle obecného zákonného ustanovení připouštějícího přeshraniční přemístění sídla mohou být ve speciálních zákonech různých zemí kladeny ještě další doplňující požadavky.
V návaznosti na splnění veškerých podmínek vyžadovaných švýcarským právním řádem jsme obdrželi potvrzení švýcarského notáře, který jejich splnění potvrdil. Pro notáře v České republice jsme tak měli dostatečné prokázání této podmínky. Po předložení tohoto potvrzení společně s dokumenty uvedenými výše a dalšími nezbytnými podklady pak notář vydal osvědčení pro zápis do obchodního rejstříku a přemístění sídla společnosti pak bylo účinné ode dne zápisu společnosti do českého obchodního rejstříku.


Praxe nám tedy ukazuje, že uskutečnit přemístění sídla z jiné než členské země EU či EHP do České republiky skutečně možné je, což je dobře patrné na našem případě švýcarské společnosti. Samozřejmě je však těžké předvídat, zda stejným postupem bude možné uskutečnit i přemístění společností z jiných vesměs mimoevropských zemí. S přihlédnutím k principům, na kterých toto přeshraniční přemístění bylo postaveno, si však troufáme odhadovat, že by postup mohl být obdobný.

Zajímá Vás naše práce a výsledky? Dejte nám to vědět!